[ Pobierz całość w formacie PDF ]
.- Mohu skuteènì tvrdit, dìl poboèník, pøistupuje opìt k Sta-vinohovi, ~e pan Stavinoha ~ádal pana ministra, aby pøipojilk aktùm tisícikorunovou bankovku, kterou mu nabízel.Pan mi-nistr to odepøel, a není pochyby, ~e je to právì ta podezøelátisícovka.- To bych øek, zvolal Stavinoha, ~e je to vona.A teï, paeHolina, øeknou sám: nejsou vùl?Pan Holina to sice nepøiznal, ale jeho oèi, sklopené k zemi,dokazovaly, ~e by to pøiznal, kdyby na tom Stavinoha tvrdoaíj-nì trval.- Tak vidìj, pokraèoval Stavinoha; a podruhy, ne~ se na mìbudou chtìt zasejc vytáhnout, secakramencky si to rozmys-lej.A øeknou u nich, ~e tam v ty vìci zajdu, jak si vodbudu ji-nou zále~itost, a ~e maj zatím Lojzis pustit.- To nejde, zvolal pan Sach, i kdy~ Lojzis nemù~e za tudlevìc, je v tom namoèená skrz pateronásobnej zloèin veøejný-ho násilí podle paragrafu jednaosmdesát a skrz trojnásobnýublí~ení na tìle; a kolikrát nám vynadala pacholkù, to se nedáani zjistit.Esi vyvázne s rokem, bude moc bejt ráda.- Jen~e to máte na svìdomí vy, øekl Stavinoha, a uvidí me,co se dá pro tu vaai ubohou vobìe udìlat. KapitoIa sedmadvacátáje vìnována venkoncem lásceOdbilo poledne a brzy poté vrazila %7Å„ofka k Petøíèkovùm, tvá-øe èervené od spìchu a vzruaení.- Víte to u~, paní Petøíèková? volala hned od prahu.- Sou pátá, %7Å„ofinko, co se Mì na to ptá, a kdyby se byl mùjstarej zmoh na telefon, myslím, ~e bych dnes dopoledne ne-dìlala nic jinýho, ne~ øíkala do telefonu: ,,Kdo by to do tohoFerdy øek. Milá holka, já sem dycky øíkala, ~e Ferda nenízlodìj jen tak obyèejnej.Dyby si to vzal do palice, on by do-vedl ukrást svatováclavskou korunu; ale ~e se dá na starýkolena na apióni, to bych v nìm pøece jen nehledala.To mù-~ou bejt, %7Å„ofinko, hrdá, ~e maj toho kròousa za ochránce.%7Å„ofka se docela zøetelnì zardìla, a aby to zamluvila, øeklarychle: - A pomyslete si, paní Petøíèková, vèera mìl k tomutolik pøíle~itosti, a pøece mi o tom neøekl ani slova.- Bodeje, Ferda, to ho eatì apatnì znaj.Co se pamatuju,tak mluvil o sobì jen na tom soudì, co na nìm taky byli.A neøád ~i~kovská - ani mnì, starý kamarádce, nic neøek.Tomu já se koneènì nedivím, ale jestlipak si vaimli,co tamstojí psáno o tom, ~e za to nevzal ani troník?- Vaimla, paní Petøíèková, a abych øekla pravdu: To se mina tom právì nejvíc líbilo.- Tak teda a~ se sem za chvíli pøihrne s jejich kufrem, takse podívaj na jeho kramfleky a na jeho kalhoty, jestli to eatìneudìlali.Má to seamaechaný a visej mu z toho cancoury,a mo~ná ~e ani do huby co dát nemá, kdy~ pøestal kráct - aleøekne: Nechci ani troník.Hledejte, osobo, takovýho druhýhos lucernou za bílýho dne a nenajdete ho.Ale co pøíde na mì, %7Å„ofinko, mnì se na tom nejvíc líbila ta jeho stateènost.Koliknajdete takovejch chlapíkù mezi dneaníma muskejma? A tajeho chytrost, s kterou tu celou bandu dostal! No jo, on náaFerda má v malíèku víc chytrosti ne~ muskej v celým mozku.To o mým starým, jak ho mám ráda, muaím øíct, ~e byl protiFerdovi dycky uèinìnej trumbera.- Zvláatní èlovìk, ten pan Stavinoha, pronesla %7Å„ofka v mya-lenkách.- A co by teprva dokázal, milá osobo, poøádnou ~enskou!Ale vidìjí, právì taková perla zùstane svobodná.O to, co byz nìho mohlo bejt, dyby mìl správnou ~enu, zùstane svìt okra-denej.Ale jestli se nemejlím, on u~ Ferda si jednu vyhlíd.Jo,já øeknu jen to, ~e kdybych to byla já, jak mám svýho starýhoráda, nerozpakovala bych se ani na chvíli, proto~e ~enská,kterou si Ferda veme, ta se nevdá, ta se s ním octne rovnouv ráji.%7Å„ofce jde rumìnec jeatì více do hloubky.Nemá stání.Trpí,ale mlèí.I zeptá se Petøíèková: - Co tomu øíkáte, %7Å„ofi?- Máte jistì pravdu, paní Petøíèková, pøisvìdèí %7Å„ofka tichoun-ce.- No to sem ráda, ~e sem vám trefila do noty, zahlaholilaPetøíèková, já sem se jen bála, ~e øeknete: Není oè stát,o hrbouna. - Paní Petøíèková, pravila %7Å„ofka vá~nì, tak by mohla cítit jenfiflena.Dobrá ~ena by ten hrb nevidìla a tu minulost také ne.Taková ~ena by vidìla jen to, ~e pan Stavinoha má srdcena pravém místì.Petøíèková si utøela oèi a zvolala: - A jakypak fraky, %7Å„ofino,a jakypak vobcházení kolem horký kaae, pøece vía, ~e tì tenèlovìk svejma voèima zrovna jí, ale s takovou ouctou, jakobys byla hostie. - Paní Petøíèková!., zabìdovala %7Å„ofka.- No mlè, holka, já vìdìla hned, na èom sem, dy~ Ferdavèera pøilít a køièel: Fando, musía vystìhovat svýho starýhoa musía mnì puèit pokojíèek pro jednu sleènu, a tu sleènumusía hlídat jako voko v hlavì. - Ale on je takový dobrák, ~e by se tak ujal ka~dého.- To jo, jen~e s tebou by mu to nejlíp amakovalo, ty má zlatá%7Å„ofinko.- Paní Petøíèková, naøíkala %7Å„ofka, myslím.vím.~e mátepravdu, ale já si na to musím teprve zvyknout.- To je akoda, øekla smutnì Petøíèková, ale nemám tì to anive zlý - von Ferda není ~ádný krasavec, co matou ~enskejmhlavy.Musía poèkat, a~ se na nìj budea dívat jinejma oèima.- Tak jsem to nemyslela, paní Petøíèková, chtìla jsemøíci, ~esi musím zvyknout na to, ~e mì má nìkdo upøímnì rád.V~dyevíte, co jsem vèera za~ila.Ale co se toho týèe, já u~ ty jinéoèi mám, ty pravé oéi, které vidí, ~e Stavinoha je ze vaech lidínejlepaí.A pak., dodala, v~dye já také nejsem krasavice.Milenka starého zlodìje byla tak dojata, ~e nebyla s to pro-mluvit.Rozevøela jen náruèí a poèestná %7Å„ofka do nìho pad-la.Kdy~ bylo líbání u konce, zvolala Petøíèková:- A teï mnì musía, holka, taky tykat!- S radostí, Fando, øekla %7Å„ofka a znovu Petøíèkvou políbila.- Todlenc si dám líbit, ozvalo se ode dveøí.Byl to Stavinoha.Je~íamarjá, Ferdinand, ty si nás polekal, vyjela Petøíèková,nemù~ea, krobiáne, zaeukat?- Dyk mám kotník celej voeukanej, ale vy ste byly tak v sobì,~e bych pøiael vo celou ruku, ne~ byste mì uslyaely.Tak semdotáh kufr za dveøe a poslouchám, a dy~ vidím, ~e jste v tomcucání eatì, vrazím dovnitø, esi snad zbylo nìco na mnì. - Ale zbylo, ty starý kujóne, øekla Petøíèková a vlepila mu tøipusy, které pøijal s rozkoaí, proto~e byly cítit %7Å„ofinkou.- Tak a kdy~ to máme vodbytý, mínila Petøíèková, mohly bystese, dìti, tudle posadit, a ne~ pøinesu na stùl, moh bys námsnad nìco, Ferdo, vypravovat.- Co bych vypravoval, oaíval se Stavinoha, doba lichýho vy-pravování u~ pøeala a dnesky, chce-li se èovek nìco dovì-dìt, amátne po novinách.- Pane Stavinoha., poèala %7Å„ofka, ale Petøíèková ji umlèelavýmluvným mrknutím a ujala se sama slova:- Ale kdo by mìl èas na noviny, Ferdo? Já sem muaela chys-tat prádlo na mandl a tudle %7Å„ofina byla v rachotì.A pak, abychse tì pøiznala, já noviny ani neètu.- Vy taky neètete noviny? zeptal se Stavinoha lítostivì %7Å„of-ky.- Ale kde, pane Stavinoha, lhala %7Å„ofka vesele, na to já ne-mám kdy - leda~e si tu a tam pøeètu soudní síò a rùzné zprá-vy.Stavinoha, který pøi zmínce o soudní síni svraatil èelo, zvo-lal radostnì:- Rùzné zprávy ètete, sleèno %7Å„ofinko? To stojí nìkdy za to,tam se èovek doète vo takovejch aikovnejch kouskách, ~e byim ani nevìøil.Tak tøeba òákýho èoveka, myslía si vo òom:No, co s ním - je to takovej mizera za atyrák.a najednou ve-mea do ruky rùzný zprávy a tam stojí zrovna vo tom mizerovi,~e proved takovej hrdinckej kousek, ~e to ani nejni hezky.- Ale neplácej, Ferdo, vysmívala se Fanda, hrdinský kous-ky.Na to nikoho nenachytáa.Vemem napøíklad tebe.Ty si jistì myslil sebe, dy~ si mluvilvo tom mizerovi - no, èovek by moh èíst do smrti noviny a nikdáby se tam nedoèet vo tvým hrdinství.Di mi s tím do háje [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]
zanotowane.pl doc.pisz.pl pdf.pisz.pl trzylatki.xlx.pl
.- Mohu skuteènì tvrdit, dìl poboèník, pøistupuje opìt k Sta-vinohovi, ~e pan Stavinoha ~ádal pana ministra, aby pøipojilk aktùm tisícikorunovou bankovku, kterou mu nabízel.Pan mi-nistr to odepøel, a není pochyby, ~e je to právì ta podezøelátisícovka.- To bych øek, zvolal Stavinoha, ~e je to vona.A teï, paeHolina, øeknou sám: nejsou vùl?Pan Holina to sice nepøiznal, ale jeho oèi, sklopené k zemi,dokazovaly, ~e by to pøiznal, kdyby na tom Stavinoha tvrdoaíj-nì trval.- Tak vidìj, pokraèoval Stavinoha; a podruhy, ne~ se na mìbudou chtìt zasejc vytáhnout, secakramencky si to rozmys-lej.A øeknou u nich, ~e tam v ty vìci zajdu, jak si vodbudu ji-nou zále~itost, a ~e maj zatím Lojzis pustit.- To nejde, zvolal pan Sach, i kdy~ Lojzis nemù~e za tudlevìc, je v tom namoèená skrz pateronásobnej zloèin veøejný-ho násilí podle paragrafu jednaosmdesát a skrz trojnásobnýublí~ení na tìle; a kolikrát nám vynadala pacholkù, to se nedáani zjistit.Esi vyvázne s rokem, bude moc bejt ráda.- Jen~e to máte na svìdomí vy, øekl Stavinoha, a uvidí me,co se dá pro tu vaai ubohou vobìe udìlat. KapitoIa sedmadvacátáje vìnována venkoncem lásceOdbilo poledne a brzy poté vrazila %7Å„ofka k Petøíèkovùm, tvá-øe èervené od spìchu a vzruaení.- Víte to u~, paní Petøíèková? volala hned od prahu.- Sou pátá, %7Å„ofinko, co se Mì na to ptá, a kdyby se byl mùjstarej zmoh na telefon, myslím, ~e bych dnes dopoledne ne-dìlala nic jinýho, ne~ øíkala do telefonu: ,,Kdo by to do tohoFerdy øek. Milá holka, já sem dycky øíkala, ~e Ferda nenízlodìj jen tak obyèejnej.Dyby si to vzal do palice, on by do-vedl ukrást svatováclavskou korunu; ale ~e se dá na starýkolena na apióni, to bych v nìm pøece jen nehledala.To mù-~ou bejt, %7Å„ofinko, hrdá, ~e maj toho kròousa za ochránce.%7Å„ofka se docela zøetelnì zardìla, a aby to zamluvila, øeklarychle: - A pomyslete si, paní Petøíèková, vèera mìl k tomutolik pøíle~itosti, a pøece mi o tom neøekl ani slova.- Bodeje, Ferda, to ho eatì apatnì znaj.Co se pamatuju,tak mluvil o sobì jen na tom soudì, co na nìm taky byli.A neøád ~i~kovská - ani mnì, starý kamarádce, nic neøek.Tomu já se koneènì nedivím, ale jestlipak si vaimli,co tamstojí psáno o tom, ~e za to nevzal ani troník?- Vaimla, paní Petøíèková, a abych øekla pravdu: To se mina tom právì nejvíc líbilo.- Tak teda a~ se sem za chvíli pøihrne s jejich kufrem, takse podívaj na jeho kramfleky a na jeho kalhoty, jestli to eatìneudìlali.Má to seamaechaný a visej mu z toho cancoury,a mo~ná ~e ani do huby co dát nemá, kdy~ pøestal kráct - aleøekne: Nechci ani troník.Hledejte, osobo, takovýho druhýhos lucernou za bílýho dne a nenajdete ho.Ale co pøíde na mì, %7Å„ofinko, mnì se na tom nejvíc líbila ta jeho stateènost.Koliknajdete takovejch chlapíkù mezi dneaníma muskejma? A tajeho chytrost, s kterou tu celou bandu dostal! No jo, on náaFerda má v malíèku víc chytrosti ne~ muskej v celým mozku.To o mým starým, jak ho mám ráda, muaím øíct, ~e byl protiFerdovi dycky uèinìnej trumbera.- Zvláatní èlovìk, ten pan Stavinoha, pronesla %7Å„ofka v mya-lenkách.- A co by teprva dokázal, milá osobo, poøádnou ~enskou!Ale vidìjí, právì taková perla zùstane svobodná.O to, co byz nìho mohlo bejt, dyby mìl správnou ~enu, zùstane svìt okra-denej.Ale jestli se nemejlím, on u~ Ferda si jednu vyhlíd.Jo,já øeknu jen to, ~e kdybych to byla já, jak mám svýho starýhoráda, nerozpakovala bych se ani na chvíli, proto~e ~enská,kterou si Ferda veme, ta se nevdá, ta se s ním octne rovnouv ráji.%7Å„ofce jde rumìnec jeatì více do hloubky.Nemá stání.Trpí,ale mlèí.I zeptá se Petøíèková: - Co tomu øíkáte, %7Å„ofi?- Máte jistì pravdu, paní Petøíèková, pøisvìdèí %7Å„ofka tichoun-ce.- No to sem ráda, ~e sem vám trefila do noty, zahlaholilaPetøíèková, já sem se jen bála, ~e øeknete: Není oè stát,o hrbouna. - Paní Petøíèková, pravila %7Å„ofka vá~nì, tak by mohla cítit jenfiflena.Dobrá ~ena by ten hrb nevidìla a tu minulost také ne.Taková ~ena by vidìla jen to, ~e pan Stavinoha má srdcena pravém místì.Petøíèková si utøela oèi a zvolala: - A jakypak fraky, %7Å„ofino,a jakypak vobcházení kolem horký kaae, pøece vía, ~e tì tenèlovìk svejma voèima zrovna jí, ale s takovou ouctou, jakobys byla hostie. - Paní Petøíèková!., zabìdovala %7Å„ofka.- No mlè, holka, já vìdìla hned, na èom sem, dy~ Ferdavèera pøilít a køièel: Fando, musía vystìhovat svýho starýhoa musía mnì puèit pokojíèek pro jednu sleènu, a tu sleènumusía hlídat jako voko v hlavì. - Ale on je takový dobrák, ~e by se tak ujal ka~dého.- To jo, jen~e s tebou by mu to nejlíp amakovalo, ty má zlatá%7Å„ofinko.- Paní Petøíèková, naøíkala %7Å„ofka, myslím.vím.~e mátepravdu, ale já si na to musím teprve zvyknout.- To je akoda, øekla smutnì Petøíèková, ale nemám tì to anive zlý - von Ferda není ~ádný krasavec, co matou ~enskejmhlavy.Musía poèkat, a~ se na nìj budea dívat jinejma oèima.- Tak jsem to nemyslela, paní Petøíèková, chtìla jsemøíci, ~esi musím zvyknout na to, ~e mì má nìkdo upøímnì rád.V~dyevíte, co jsem vèera za~ila.Ale co se toho týèe, já u~ ty jinéoèi mám, ty pravé oéi, které vidí, ~e Stavinoha je ze vaech lidínejlepaí.A pak., dodala, v~dye já také nejsem krasavice.Milenka starého zlodìje byla tak dojata, ~e nebyla s to pro-mluvit.Rozevøela jen náruèí a poèestná %7Å„ofka do nìho pad-la.Kdy~ bylo líbání u konce, zvolala Petøíèková:- A teï mnì musía, holka, taky tykat!- S radostí, Fando, øekla %7Å„ofka a znovu Petøíèkvou políbila.- Todlenc si dám líbit, ozvalo se ode dveøí.Byl to Stavinoha.Je~íamarjá, Ferdinand, ty si nás polekal, vyjela Petøíèková,nemù~ea, krobiáne, zaeukat?- Dyk mám kotník celej voeukanej, ale vy ste byly tak v sobì,~e bych pøiael vo celou ruku, ne~ byste mì uslyaely.Tak semdotáh kufr za dveøe a poslouchám, a dy~ vidím, ~e jste v tomcucání eatì, vrazím dovnitø, esi snad zbylo nìco na mnì. - Ale zbylo, ty starý kujóne, øekla Petøíèková a vlepila mu tøipusy, které pøijal s rozkoaí, proto~e byly cítit %7Å„ofinkou.- Tak a kdy~ to máme vodbytý, mínila Petøíèková, mohly bystese, dìti, tudle posadit, a ne~ pøinesu na stùl, moh bys námsnad nìco, Ferdo, vypravovat.- Co bych vypravoval, oaíval se Stavinoha, doba lichýho vy-pravování u~ pøeala a dnesky, chce-li se èovek nìco dovì-dìt, amátne po novinách.- Pane Stavinoha., poèala %7Å„ofka, ale Petøíèková ji umlèelavýmluvným mrknutím a ujala se sama slova:- Ale kdo by mìl èas na noviny, Ferdo? Já sem muaela chys-tat prádlo na mandl a tudle %7Å„ofina byla v rachotì.A pak, abychse tì pøiznala, já noviny ani neètu.- Vy taky neètete noviny? zeptal se Stavinoha lítostivì %7Å„of-ky.- Ale kde, pane Stavinoha, lhala %7Å„ofka vesele, na to já ne-mám kdy - leda~e si tu a tam pøeètu soudní síò a rùzné zprá-vy.Stavinoha, který pøi zmínce o soudní síni svraatil èelo, zvo-lal radostnì:- Rùzné zprávy ètete, sleèno %7Å„ofinko? To stojí nìkdy za to,tam se èovek doète vo takovejch aikovnejch kouskách, ~e byim ani nevìøil.Tak tøeba òákýho èoveka, myslía si vo òom:No, co s ním - je to takovej mizera za atyrák.a najednou ve-mea do ruky rùzný zprávy a tam stojí zrovna vo tom mizerovi,~e proved takovej hrdinckej kousek, ~e to ani nejni hezky.- Ale neplácej, Ferdo, vysmívala se Fanda, hrdinský kous-ky.Na to nikoho nenachytáa.Vemem napøíklad tebe.Ty si jistì myslil sebe, dy~ si mluvilvo tom mizerovi - no, èovek by moh èíst do smrti noviny a nikdáby se tam nedoèet vo tvým hrdinství.Di mi s tím do háje [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]